kapitola I.
Co je to vlastně kůň?
Dovolím si začít definicí, pod kterou si valná většina veřejnosti představuje koně:“no to je přece takové to veliké zvíře, které zepředu kouše a zezadu kope“. Jak hluboký omyl! Mohu vás ujistit, že tohle je nedostačující, skoro až mylná informace o koních.
Když pominu fakt, že kůň může být docela klidně i ve velikosti vzrostlejšího krocana, je zpochybňování jeho rozměrů opravdu naivní. A nejen to: kůň dokáže snadno kopnout i zepředu. A ti nejšikovnější jedinci hravě i do strany. Kůň jako takový je schopen vás kvůli titěrnému stéblu trávy zabořit po nos do bahna, zvednout vás hravě metr vysoko (a to prosím hlavou), dokáže vás kopnout „kolenem“ (dovolím si podotknout, že kloub, který byste u koně identifikovali jakožto koleno, ve skutečnosti kolenem není), v lepším případě přišlápnout ruku do betonu. Anebo packu, jen se zeptejte mého psa, jaký to je pocit, když vám na tlapce stojí sedmimetrákové zvíře, které předstírá, že o naříkajícím kokršpanělovi kdesi pod sebou neví. Teprve po dostatečně důrazném křiknutí obr nohu jakoby mimoděk zvedne, a poté ji decentně položí zpět, jakoby se vlastně nikdy nic nedělo.
Někdy přes vás kůň bez problému přejde, záleží na okolnostech, jestli je anebo není lepší šlápnout do bláta, které koním trhá nohy. Občas se kůň o vás láskyplně podrbe, takže veškeré kování na ohlávce zanechá na vaší kůži nesmazatelné stopy. Ovšem nejefektivnější je koňské prostorové cítění. Takový kůň se dokáže hravě protáhnout mezi vámi a futry, ačkoliv by se do těch futer vůbec neměl teoreticky vejít, zatímco širokou brankou, kterou rok a půl suverénně prochází přesně v prostředku, vám urve nohu ve chvíli, kdy se poprvé rozhodnete zdolat ji na koňově hřbetě. A pokud jedete lesem, můžete si být jisti, že pod každou větví kůň prokluše, kdežto vy už ne.
Kromě toho mají koně i své manýry. Když si umanou, že je nejvhodnější doba na honičku, tak se můžete klidně zbláznit a chřestit kýblem třeba i hodinu nonstop... bez valného výsledku. Počítejte s tím, že všichni koně se zastaví nadosah, ale tady je třeba zdůraznit, pro kterou stranu to je „nadosah“ a pro kterou „z dosahu“. Koně poté tázavě zvednou hlavy a budou vyčkávat, zdalipak se ta člověčí bytost s kyblíčkem připlíží ještě blíž a bude-li ťutinkovat a ňuninkovat „nááá, dobrůtky, no pojďte sem, vy mrchy škaredý, večeřeeee“, aby ji nechali k sobě přiblížit zhruba na deset centimetrů, což je přesně ona vzdálenost, při které je nejvyšší čas pohodit hlavou, zvednout ocasy a „tradá, chyť si nás, pitomče, stejně na to nemáš“...
To vše samozřejmě v momentech, kdy buď ukrutně lije anebo na dvoře netrpělivě přešlapuje nesehnatelný kovář.
Před veterinární návštěvou je dobré koně separovat do prostoru, ve kterém ho v danou hodinu stoprocentně najdete a stejně úspěšně odchytíte, protože potvory plánované akce tohoto rázu vytuší s předstihem. Ale můžete si být jisti, že váš kůň se nezapomene vyválet v bahně tak důkladně, že ho v tom blátivém výběhu při prvním pohledu ani nenajdete.
Daja Swito
koňotyran... muhehe