Dokonalá iluze anebo „pouhá“ strhující podívaná?
Na film jsem byla nesmírně zvědavá, přestože děj byl v médiích v rámci reklamy rozpitván příliš podrobně. Obávala jsem se „nepředvídatelné honičky ve zlem zmítající se budoucnosti“, ale byla jsem mile překvapena „nepředvídatelnou honičkou ve zlem zmítající se budoucnosti“. Neberte to jako vtip, protože jsem dostala naservírováno přesně to, co jsem očekávala, ale v podobě, která mi během promítání nedovolila vypnout mozek ani na vteřinu. Prostě senzace.
Děj totiž paradoxně nebyl zlomovým znakem filmu. Ano, další verze náčrtku chmurné budoucnosti, příběh osudu odhroženého lidstva. Theo je typický fádní občan Londýna, osamělý muž, zatrpklý a zahořklý, který už od života nic neočekává a k nejtragičtějším událostem společnosti se staví nevrle. Dobíjet baterky jezdí ke svému známému, k věčně zhulenému podivínovi, který opájí sebe trávou a své zastrčené bohémské sídlo hudbou Rolling Stones (což jsou mimochodem jedny z nejsilnějších momentů filmu). Jediné lidské místečko, které ve filmu vyzařovalo teplo, klid a bezpečí bez zběsile se rvoucí civilizací okolo.
Vezmu to stručně: Theo kývne na nabídku přivydělat si pomocí ohledně nelegálního vycestovaní dívky Kee za hranice Anglie. Všichni se na Ostrovy snaží horečně dostat, poslední stát, kde funguje jakýsi druh řádu, ale oni skupinově prchají pryč. Brzy vyjde najevo příčina: Kee je po skoro dvaceti letech neplodnosti lidské populace první gravidní ženou, v osmém měsíci těhotenství. Ona i její nenarozené dítě jsou v nebezpečí zneužití a od prvotního setkání Thea a Kee film nabere obrátek, kdy si nejste jisti vůbec nikým a vůbec ničím, neustále se někde něco děje a něco probíhá, pořád zkoumáte, odkud „vyběhne“ potencionální nebezpečí. Hořící vrak auta řítící se ze stráně přímo na vás, po deseti minutách děje zabitá životní láska, věrohodně zachycené národnostní i třídní boje, faleš, lež, intrikářství a proradnost na každém rohu v prohnilém prostředí ještě prohnilejší společnosti. Odpadky, atentáty, ohořelá kopyta zlikvidovaného dobytka, rezignace podminovaná zoufalstvím lidí, napětí burcované propagandou neomezeného vládce, chaos, panika, strach – to všechno namíchané do sebe jsou Potomci lidí.
A co oceňuji obzvláště, mezi oběma hrdiny nevznikne pouto končící romantickou milostnou scénou.
Největší dojem na mne udělala skutečně autenticky ztvárněná přestřelka. Kulky létají kolem vás s naprosto věrohodným zvukem, jste v kůži prchajícího terče, ohlížíte se, kdo po vás střílí a bezmyšlenkovitě palbu opětujete, snažíce se utéct a zároveň monitorovat, kde zůstali vaši blízcí. Boj o holý život zasazený do kulis ponurého depresivního prostředí plného úzkosti, a skvěle zachyceného aktivní kamerou, takže záběr se „pohybuje“ totožně s „rychlostí“ scény, která právě probíhá. Vše umocněno výbornou hudbou, takže odejít z kina po geniálně upravené titulkové verzi Ruby Tuesday od Stounů bylo pro mne pomalu traumatem.
Rozhodně jedny z nejautentičtějších emocí, co se týče prožitků v kině. Děj je nacpaný k prasknutí „akcemi“ všech možných druhů, bez oddechu, bez vysvětlení, proč jsou ženy na Zemi neplodné a proč jedna jediná otěhotněla: prostě jestli chcete žít, smiřte se s tím, neřešte to a přežijte.
Snad jen přehnaně vyhrocená scéna, kdy je během povstání v uprchlickém táboře, v bombardovaných ruinách plných té nejhorší špíny a spodiny, objevena matka s plačícím novorozencem. Ano, ta scéna má svůj důvod a své opodstatnění v příběhu, ale je zbytečně dlouhá a zbytečně vyhnaná do extrému, a s ohledem na předešlý shluk událostí působí spíše tragikomicky.
Jsem zvědavá, jak se bude film jevit na DVD. Pamatuji si na emoce z kinoverze vojína Ryana, které v televizní podobě výrazně povadly, takže se necháme překvapit. Každopádně letos nejlepší film (prozatím:o).
Daja Swito
uspokojený kinožrout:o)
PS: k vykreslení situace si zde dovolím popsat, kterak vypadal „odsun z kina“. Oba pánové již dávali najevo chuť dále nesetrvávat, přestože dle bezprostředních reakcí byli s projekcí spokojení, načež k nim kay.tee šeptem přetlumočila:“ticho, dráče nejde, dráče má orgasmus..“:o)
foto: net
