životní účast v parkuru, mé první a nejspíš i na dlouho poslední rozeskakování a mé první a možná i poslední třetí místo. Euforie z překonání sebe samotné, aneb první krůček v nelítostném souboji s mou skákací fobií.
Rok se s rokem sešel. Stejně jako vloni se dvakrát nepodařilo vyjet (zazávodit si), stejně jako vloni byla naší první štací Krásná u Aše. Letos tam však měla dorazit ostřílená dvojice draace & Fin, a ukázat své zdokonalení se, v parkurových kláních... Ha-ha-ha. Tedy ne že bych s myšlenkou si parkur před sezónou zkusit nanečisto nekoketovala, protože od loňského října činí množství skokových lekcí 1 (slovy: jedna, délka trvání 5 minut, 3 překážky výše 60 cm), ale chování mého koně mě definitivně odradilo od jakékoliv soutěživosti. Pár minut to vypadalo, že přece jen nastoupím, protože představa soupeření já vs Hermoš je víc než lákavá, ale Hermoš do soutěže poslal Reby a já před davem stoupenců žádajících můj start zbaběle zdrhla, protože to poslední, po čem jsem toužila, bylo orat držkou jetel, až se kůň rozhodne v oblouku před překážkou č. 6 vesele vyhazovat. Ono totiž draace ještě nezačalo ani pořádně jezdit, aby mělo na případné veselé kousky svého bujného oře fyzičku. Ono letos draaceti všechno nějak trvá.
Do drezúry jsem však nastoupila, přestože deset minut předtím kůň na opracovišti předvedl kapriolu spojenou s pokusem explodovat ze své vlastní kůže. Monika sice hlasitě radila „klusej! klusej a on dá pokoj!“, ale srabácky jsem zvolila metodu jinou: zaparkovala jsem a nechala Fina žrát trávu. A než koni došlo, že se „něco“ děje a že písmena v obdélníku žerou Finy... Vyjma tradičního ustoupení zádi při pozdravu (grrrrr) a vyhození zadkem mezi písmeny F a M, jsme předvedli důstojný výkon. Sice nepříliš elegantní, protože když kůň ze všech sil tlačí oko z hlavy, tak jedině s vyvráceným krkem proti otěži, ale pořád lepší vytočená hlava z kruhu ven než trojité salto ze sedla. A o tom to je:o)
draace
Přestávám přijímat rady typu „nehoň ho tolik, chudáčka“: Šmajdalf Bílý s námi pěkně cvičí.
O starostlivém šetření a odpočinku po nedělních 42km nemluvě!