Informace o článku
Sbohem, slunečné počasí... Ani kůň mi časový skluz neulehčil: v boxu jsem místo šimla našla hnědáka bláťáka, tudíž odjezd až v půl třetí, a zdolat cca...
draacedraace
o koních a lidecho koních a lidech
30.04.2009 22:24:0030.04.2009 22:24:00

Prodloužený víkend (part I)

Sbohem, slunečné počasí...

Ani kůň mi časový skluz neulehčil: v boxu jsem místo šimla našla hnědáka bláťáka, tudíž odjezd až v půl třetí, a zdolat cca 39km za tři a půl hodiny, když každá druhá cestička je asfaltka, po které zásadně a jen krokem... Uvidíme. A ano, uviděla jsem toho dost. Předně moje půlhodinová snaha vjet do Nové Vísky, do které jsem vůbec vjíždět neměla, a to skrz pokácený les, do kterého vedla šipka „mé“ cyklistické trasy. Ztrátu gelovky za 2,500 Kč čert vem, ale tohle bylo o propíchnutí koně i draacete, nemluvě o faktu, že neoznačená vesnice nás místo na zelenou vyhodila na červené, čímž jsem trasu rapidně protáhla i zpomalila (ano, asfaltky).

V Úterý se k dešti připojily bouřky: šeřilo se a má beznaděj utopená v řepkovém poli nad městem, do kterého se z mé pozice sjet nedalo (takže návrat na asfaltové serpentiny) postupně přecházela do stavu „už je mi všechno jedno“. Kostel zvonil 19 hod, takže hrad už asi nestihneme... Nicméně bloudění v řepce přineslo pozitivum: minuly nás o několik minut kroupy velikosti třešní. Dalších pár kilometrů po silnici bylo ryze zimní, rigoly plné ledu a oběma nám šla pára od huby. Bouřky se postupně otočily ke Krašovu a dle instrukcí z Krasíkova už mi sjetí z trasy nehrozilo. Ha-ha-ha. V Bezdružicích cedule správně ukázala doleva, ale skrz uzavřenou silnici (opravy), tudíž jsem sjela níž a chytla jsem se viditelné cyklostezky, směrující ke Kokašicím. Rozeznat modrou od zelené (turistické značky) jaksi po tmě nešlo, a po mém SMS dotazu ohledně pumpy vyšlo najevo, že jedu na opačnou stranu.

Nicméně pocit k nezaplacení, co se týče emocí: mířili jsme k zámku, u kterého byla pouť, čarodějnice a oslavy májky v plném proudu, a po pouličními lampami osvětleném a líbivém náměstí klape bílý kůň. Malé děti z toho byly absolutně nadšené, ani nedýchaly vzrušením, a kecala bych, že jsem si tuhle neobvyklou situaci nevychutnala doslova euforicky, mělo to své kouzlo (další z mých splněných dětských představ, absolutně fantastický pocit). Fina naštěstí nenapadlo trousit, zaujaly ho pouze labutě (kolotočové), a po deseti minutách dorazila krasíkovská rozvědka, která nás již bezpečně doprovodila do cíle.

draace

Sláva nazdar výletu!

Zmokli jsme, a ne jednou:o)



již s doprovodem
Titulek:
Text komentáře:
Vaše jméno:
Váš e-mail: (nebude zveřejněn)

WWW stránka:
Opište text z obrázku: