Není nic krásnějšího, než scenérie středověkých hradeb doprovázená křikem dravce. Dotkne se vás nostalgie pohádek, bájí a pověstí, ve kterých tito hrdí nebeští tvorové figurují poměrně často. O mé nepopsatelné radosti z přítomnosti dravých ptáků už jsem se zmínila v příspěvcích týkajících se putování po krajích Slovenských, ale nezmínila jsem, kterak ošidná je v případě ptactva televize.
Pocit euforie nastal, když atmosférou hradu prolétl křik sokola, a když se vzápětí dravec střemhlav vrhnul z hradby dolů, chtělo se mi mu začít hlasitě fandit. No není to paráda? Svobodný sokol v přírodě a navíc pod hradbami jednoho z nejfantastičtějších hradů v Evropě. Fantazie!
Samozřejmě ihned byly taseny foťáky a výsledky týmové práce „vyhledávající bystré oko“ plus „perfektní objektiv na zrcadlovce“ přinesly své ovoce. Hurá, máme fotky spišského sokola!
Ornitologové se jistě chytají za hlavu, rvouce si vlasy, protože na snímcích je skupinka puberťáckých poštolek, a tady vyvstává otázka, kterak vlastně bystrooké draace vydedukovalo, že jde skutečně o sokola? Inu, dle identifikace křiku z různých pohádek o sokolech, protože sokol bývá oblíbeným tématem nejen pro spisovatele (ano, srdeční záležitost - Finist Jasný sokol:o), ale i pro filmaře. Háček však vězí ve faktu, že málokdo se namáhá k obrázku letícího sokola dodat sokolí křik. Byla jsem poučena, že jako pozadí k dravcům se používají nejen zvuky poštolek a orlů, ale i krákání vran, havranů a krkavců, a dokonce i kafky. Takže tunel.
Co z toho vyplývá? Nevěřte televizním pohádkám. Protože ani koně neřehtají, když se ženou do bitvy, a štěkající pes, který má zavřenou hubu, je také podvod.
Daja Swito
ó Finiste, Finiste, můj jasný sokolíku...
Tu knížku se těmi ruskými pohádkami si jednou koupím.
Protože takový Kostěj Nesmrtelný, to byla zkrátka osobnost...Muhehe:o)