O bouřích bych letos mohla z fleku vyplodit nový román, a to jsme momentálně "klidová" oblast. Mno, nejen o bouřích bych mohla sepsat působivou knihu, protože letošní rok nabízí až neadekvátní množství materiálů, které si doslova říkají o literární zpracování. Bohužel se vesměs jedná o témata ryze tragikomická, nicméně právě takový je život, a kdo se prokousal mým prozatím neobsáhlejším dílem, je dostatečně obeznámený s faktem, že srdcervoucí happyendy červené knihovny se v mém případě opravdu míjí účinkem.
Osvědčený recept v podobě dilematu "láska vs rozum" (neboli pohlavní hormony vs mozkové hormony) může mít neskutečné množství podob, nejednou několikanásobně ohyzdnou. Záleží na tom, jak dalece člověk zblbne anebo jak dalece se nechá zblbnout. Která varianta je horší? Rozhodně ta, v jejíž druhé fázi jedinec rezignuje, jen aby měl „doma“ klid a mír. Pro příklady opravdu nemusíme chodit daleko, muhehe.
Napohled elegantní matrace je v současné době zřejmě moderní součástí domácnosti. Vypadá přitažlivě, večery s ní jsou nesdílnou součástí bytí i bytu. Ale i přes svůj stále lukrativní vzhled je však plná špíny a dalšího neřádstva, a jakmile začne neadekvátně pružit (prudit) a vrzat, a přestane být oním výsostním doplňkem, vyvstane otázka, jestli by nebylo lepší se jí zbavit. Jenomže to už bývá pozdě... Ta mrcha už vás totiž nepustí. A kdyby jenom to...
Nenechávejte si ovíjet vaše spaní, váš život. Za těch pár let soužití s něčím dočasně pohledným to totiž nestojí: ono se všechno časem ošoupe a zůstane vám pouze škaredá vycpávka a vzpomínky. Hodně vzpomínek, protože paměť – tu ani kvalitní matrace mazat neumí...:o)
Daja Swito
Muž bez stínu by byl dost dobrej název pro román.
Anebo snad „Sbohem, kamaráde“?