o vykonávání přírodních i nepřírodních potřeb
Vyklopím to hned v úvodu: bytostně, ale opravdu bytostně nenávidím, když je na toaletě zzzzima. A je mi vcelku fuk, jestli se jedná o vyleštěné WC v práci anebo zaplivaný, v horším případě zblitý a posraný veřejný záchodek na vlakovém nádraží Praha Libeň. A to samé platí o nutkání ulevit si v přírodě, protože co existuje horšího, než nastavit své pozadí (a i popředí) povětrnostním či mrazivým vlivům?
Když jsem si vzala k srdci varování spojené s pitným režimem a funkcí ledvin při jednom malém vypitém hrnečku denně, netušila jsem, čemu se vrhám do chřtánu. Proplachování organismu, jak nazývám snahu o vypití kýžených dvou litrů tekutiny denně (víc opravdu nezvládám, to už je nad moje síly) totiž nutí navštěvovat onu místnost častěji než obvykle a nízké teploty plus studené prkénko, to je vražedná destruktivní záležitost. Možná právě proto mne irituje fráze, kterou používá valná většina pánů: prý že my ženy to máme s vykonáváním potřeby jednodušší, protože si sedneme a počkáme, co z toho bude; kdežto chudáčci pánové se musí rozmyslet, co vlastně hodlají na oné místnosti spáchat. No dá se k tomuhle něco dodat?
Za tenhle kec bych občas vraždila a v době ledové dvojnásobně. Jen ať si pánové vyzkouší, jaký vopruz je při jakékoliv nutnosti si odskočit odhalovat kompletně celý spodek, především v přírodě to je luxus, když duje severák anebo žerou kopřivy. Takový mládenec si malou potřebu zaparkuje kamkoliv do závětří, aniž by utrpěl tepelnou újmu včetně složitější manipulace se spodním prádlem a dokonce mu nehrozí ani nepříjemnosti spojené s faktem, že vyměšovaná tekutina ne vždy míří směrem dolů, takže jsou občas mokré nejen boty, ale i spodní části vašeho vlastního těla.
Co z toho plyne za poučení? Inu, vůbec žádné:o) Prostě nesnáším, když „to“ musím dělat při nižších teplotách. A popravdě, nejen tohle, muhehe:o)))
Daja Swito
Nižší teploty mají dvě zásadní výhody: existenci mrazu (a tudíž sněhu), a také fakt, že při nich nádherně stojí bradavky. Muhehe.