kapitola čtvrtá
adrenalin versus emoce - část 1.
Často si pokládám otázku, která Velká Pardubická je pro mne tou NEJ. Ale zřejmě se přikloním k názoru, který sdílí většina národa, tedy ta fandící Železníkovi. Všichni, kdož se v historii Velké orientují, již určitě tuší, na který ročník Železníkovy éry narážím:o)
Proto začnu tou "druhou" Velkou Pardubickou. Hodně srdcová záležitost, protože ji vyhrál Chalco.
Chalca si pamatuji víc než dobře. Když jsem na něm poprvé seděla, marodil, a já jsem taky nebyla úplně v pořádku. Zrovna kvetly trávy a já jsem se snažila ve stáji zamaskovat, že mám astmatický záchvat. Představy, jak všichni plaší a volají doktora, jsem se děsila víc, než že to nerozdýchám:o) Napsali mi Chalca, na písek, a dostala jsem nařízeno "pomaličku, pobolívala ho noha". Po první krokové pobídce Chalco vyskočil všemi čtyřmi do vzduchu a poté hodil takového kozla, že jsem mu přistála mezi ušima. Z druhé strany přiletěla "nápověda", ať koni jednu ubalím, když může dělat takové *********, ale nakonec nás tam nechali samotné, aby se Chalco zbytečně nehecoval. Vykrokovali jsme, pak i zaklusali, a bylo to fajn. Chalco dost často marodil, pamatuji ho, jak přijel z pobytu na klinice koní v Brně a byl kost a kůže. Sem tam něco vyhrál a jak postupně zjišťuji, v začátcích fungoval v parkurové stáji a byl oblíbencem mnoha dívek :o)
I v terénu jsem na něm jezdívala, a to moc ráda. Měl tendence fírovat (rád se cpal dopředu), ale utekl se mnou jen jednou:o) Zajímavé bylo, jak se nám střídal stav: buď měl on nějaké bebí anebo jsem byla chcípák já. Naposledy když jsem na něm seděla, celou lehkou práci absolvoval v pohodě, ale ke konci tradičně zapajdal. O rok později ale Velkou Pardubickou vyhrál, přestože nebyl favoritem, a zvítězil v ní způsobem, kterému já jsem nedokázala uvěřit. Velkou odvodil z čela, v tempu... bylo krásné počasí a ideální půda pro rychlý dostih, takže mi taktika jít vepředu přišla vražedná. Čekala jsem, že ho ve finále soupeři doženou a vezmou ho útokem, za přepálené tempo... Pád Beďara (přála jsem mu vyhrát a dodneška onen smolný karambol stárnoucího Jana Havlíčka považuji za jednu velkou nespravedlnost paní Štěstěny) a smrtelné salto Anatola otevřelo šanci poslednímu z favoritů, Peruánovi. Infarktový doběh hlava-hlava, kdy žokej Gehm navedl slábnoucího Chalca těsně k Peruánovi, čímž koně pod sebou vrátil do boje. Chalco nabral druhý dech a Peruána ve vyrovnané bitvě v cíli pokořil.
Nemohla jsem tomu uvěřit... že to tak opravdu je. Jen jsem lapala po dechu a samozřejmě jsem řvala. No hotovo... Blbý americký film hadr. Nikdy předtím jsem si před Velkou nedala panáka, aby se mi tolik neklepaly pracky, nikdy jsem tolik nefandila, kam se hrabe Nagano 1998... Abyste byli v obraze, před Velkou jsem se osypávala z představy, že by Železníkovo vedení v tabulce vítězů Velké Pardubické bylo překonáno. A vidina, jak zrovna Peruán mažeŽelezníkův rekord... Peruán usiloval o čtyři vítězství v řadě za sebou, což se Železníkovi nepodařilo, a jen díky Chalcovi se to nakonec nestalo. Majitel Peruána porážku svého koně neunesl. Podal protest, ale Chalco Peruána do písku nezatlačil, stačí se podívat na video. Oba koně již byli unaveni a Chalco bočil, ale sil měl více a tudíž zvítězil. I na fotkách jsou mezi oběma koňmi dva metry místa.
Před startem téhle Velké jsme se modlívala a veškeré své naděje jsem upírala k Beďarovi (Belovodsk). Když cílem proběhl první Chalco, opravdu jsem myslela, že to se mnou švihne. A padla na mne ohromná úleva, ani nevím jestli z šoku, že jeden z mých srdečních koní vyhrál anebo z přehnaného návalu štěstí, že Železníkův rekord zůstal nedotčen. Pár dní jsem z Chalcova nečekaného triumfu byla paf, ale i tak jsem došla k závěru, že Železníkovo poslední vítězství je nepřekonatelné, tedy co se týče dramatičnosti samotného dostihu. Ale o tom zítra:o)
Daja Swito
i tu slzu jsem si ukápla... nad psaním:o)
Co se týče Chalca, dostal výjimku startovat i následující rok, bez nutnosti absolvovat kvalifikační dostih, a tato výjimka se mu stala osudnou. Trať byla hluboká a mokrá, kůň ve Velké utržil tříštivou zlomeninu nohy a po neúspěšné rekonvalescenci musel být utracen:o( Jeho žokej Peter Gehm po čtyřech vyhraných Velkých Pardubických utržil těžký úraz po pádu z mladého koně, a od té doby je upoután na invalidní vozík.