Ohledne teto akce jsem se dopustila dvou fatalnich chyb. Mno... bez tech carku a hacek to vypada debilne, ze jo?
OK... tak krátce a výstižně... pěkně s diakritikou...
Přípravy na Huberta způsobily nemilý fakt: minula mne novinka, že se do Prahy chystá ATB. Jeden z hudebníků, po jehož živém vystoupení jsem prahla, dokonce mám doma všechna jeho alba. Pravdou je, že stylově mi na 99% sedlo pouze No silence, které jako celek můžu poslouchat nonstop, ale specifický zvuk ATBho mi je příjemným všeobecně. Svým způsobem mne udivila jeho účast na typické trance akci, ale na druhou stranu, zabijeme tím hnedle dvě mouchy jednou ranou: užijeme si výplach mozku a zároveň i ATB během jednoho večera. Bohužel nejlevnější vstupenky už byly v čudu, tak jsem hekticky zorganizovala nákup z druhé várky lístků, a to takříkajíc za pět minut dvanáct, bo dalšího dne už stály o stovku a něco více (Kay – ještě jednou DÍKY:o).
Do Prahy jsem vyrazila na otočku: přijet, vidět a zažít, odjet. Výsledný efekt = už nikdy. Protože vracet se ve stavu mrtvoly domů, totálně vyčerpaná a prokřehlá, to je vopruz nejvyššího kalibru. Ano, snaha byla, vyspat se do sytosti před akcí, ale asi už mi fakt není patnáct... muhehe.
Do TMA jsem dorazila, když vařil Markus Schultz. Začátek show bych sice stíhala bez problémů, ale obavy o sluch zvítězily: přece jenom 10 hodin abnormální hlasitosti je silné kafe. První TMA akce s PvD byla na hranici únosnosti, a po prvním Arminovi mi ouška odlehla až v neděli večer, takže jsem neriskovala a první dva DJ jsem si preventivně odpustila.
První zrada číhala u vchodu: šacovali nejdůkladněji od roku 2004 a vstupenky projížděli skenerem, takže s padělkem už si neškrtnete ani na výstavišti. Že jsem si nevzala své fracek gatě, ve kterých se nechá pašovat jídlo, to mi také došlo až ve vlaku, tudíž jsem byla nucena své zásoby postupně zhltat ještě během cesty (GRRRRR), protože ani osvědčenou kapuci na zimní bundě jsem s sebou neměla. Ale poslední čokoládu čtvercového rámce jsem během prohlídky skrz bundu označila jakožto „doklady“ a hurá, prošlo to. Druhá zrada – šatny. Kromě úsměvných cedulí s finálním dovětkem „šaten je v hale osum“ mne nijak nepřekvapilo, že metr před odložením oděvu se slečna ozbrojila papírem „šatna je plná, využijte prosím jinou“, ale když jsem zjistila, že se platí dvacka za kus, humor mne přešel. Hodlala jsem jít trucovat nahoru na tribunu, ale skrz mříže lézt neumím... Proč vlastně ten vršek uzavřeli???
Architektům se podoba párty nepovedla. VIP sektor přehradil chod arény, takže pokud chtěl člověk na opačnou tribunu, čekala ho složitá strkanice skrz kotel tančících těl. Vyzvednuté plošiny pro milovníky výšek brutálně zasahovaly do výhledu tribunám, bo stage byla trapně postavená na výšku, a tak se lidi shlukovali v přední části tribun, tudíž najít odlehlé místo na „dát si nenápadně dvacet“ nebylo reálné. Dvě torza raket u stropu a chabé osvětlení několika málo laserů skutečně nebyla avízovaná super světelná show, hádám že snobské diskotéky jsou na tom s paprsky podstatně lépe. Organizátoři při minulé TRANSMISSION 2 nasadili opravdu vysokou laťku, vizuálně trojka působila jako neslaný a nemastný odvar svého předchůdce. Spoty během výměny DJ byly fajné, ale grafika a zpracování průměrné... Přitom vesmír jako takový je téma, které by se ve spojení s trance music nechalo vymodelovat do skvělé show plné efektů. Ani obvyklé množství LCD obrazovek podobu slibované mega podívané nezachránilo.
Co mne však příjemně překvapilo, byl (světe div se) zvuk. Že by se zvukaři poučili z minulých ročníků? Kromě faktu, že mi nevibrovala lebeční kost, jsem dokonce snadno identifikovala stringy, melodie nebyly utopené v basech... Zjednodušené vyjádřeno, byla to hudba, nikoliv série úderů, ze kterých zoufale vyčníval sem tam nějaký vokál. Z mé strany spokojenost... co víc si přát?
Markus dokázal, že minule to nebyla náhoda. Našla jsem si super místečko vepředu, akorát tak, abych dobře viděla na stage, a užívala jsem si setu. Markus míchal skvěle, našlapaný set nutil mé buňky explodovat, byla to náladová parádička, právem nejlepší z celé TRANSMISSION 3. U výkonu ATB mne svým způsobem zamrzelo, že se podržel rozjeté štafety, a místo sérky vlastních hitů vytasil set, který sice obsahově nezaostával, ale hudebně chvílemi skomíral. ATB je skvělý multiinstrumentalista skladatel a hitmaker, ale chybí mu cit pro posloupnost skladeb v setu. Když se mu podařilo jej rozjet, nedokázal plynule pokračovat v tempu a přišlo mi, že v určitých momentech se v tom plácal. Ne že by hrál špatně, ale co se týče přechodů jednotlivých tracků a návazností mezi nimi, bylo prostě a jednoduše znatelné, že to tak úplně není ono. Docela ráda bych ATB zažila kdekoliv v klubu, kde rozjede výhradně svou tvorbu ve své vlastní vizi, protože na elitu živých trance party zřejmě výkonnostně nestačí. Ale užila jsem si ho, pár jeho kousků zaznělo a atmosféra byla suprová, včetně slečen rozdávajících u pódia nanuky, mňam. Kapku jsem byla ulepená, nanuky jsme rozhicovaně hryzali zubama, ale v tom varu nám opravdu bodly:o)))
Během vystoupení ATB jsem se cítila skvěle. Pařila jsem v rytmu a věřila jsem, že vydržím křepčit až do rána, bez nutnosti spánku. Leč bohužel, nastoupivší Blank & Jones mi vůbec nepadli do noty. Přišli mi jako dva kašpaři utržení z řetězu, tvrdě bez ladu a skladu hekticky rozduněli halu a já se skoro až bála, že se k nim neplánovaně přidá Lucca... brrr. Nelíbili se mi, vůbec jsem nenašla chuť se s tím jakkoliv sblížit. Odebrala jsem se koupit si bagetu a po zbytek jejich komediantského výkonu jsem bojovala se spaním, ať už vsedě nebo vestoje. Brutálně mne bolely oči, protože já idiot jsem se ve snaze splynout s puberťačkami namalovala. A moje oči nepříliš nadšeně snášejí líčidla, o cigaretovém kouři nemluvě. Přivřít unavená a bolavá očička znamenalo riskovat okamžitý spánek, takže jsem se poflakovala po hale a čekala na posledního DJ, v naději, že si ještě zapařím. Ale jak už to bývá, na samém konci se kvality nedočkáte... M.I.K.E. mi nesedl také. Jestli celková únava anebo nechuť pokračovat, těžko říci, ale rozhodně mne nemrzelo se sebrat a odejít. Svoje jsem si užila, muhehe...
Snad jsem je se zvukem nepřechválila. Příště chci znova, hlavně ať dorazí Markus:o)
Daja Swito
netranceařka milující trance sety