Umoudřilo se počasí.
Hurá.
Kromě návštěvy Zlína a ZOO v Lešné jsme absolvovali i příjemný okruh „poznávací zájezd valašských vesnic a vesniček“, bo Fluffyman zapomněl odbočit na Vsetín. Zjistila jsem, že Bystřice p. Host., což je jedno z nejfrekventovanějších míst týkající firmy, pro kterou pracuju, je opravdu pod kopcem, který se jmenuje Hostýn. No hustý. Anebo spíš hostý?:o)))
I Lešná se tvářila, že má zavřeno, což mne notně rozesmutnilo, ale sláva, parkovali jsme u špatného vchodu. Naštěstí, protože takhle nádherný park jsem nikdy předtím neviděla. V podzimní atmosféře jsem se toho místa prostě nemohla nabažit, nebylo v mých silách se tím přesytit. Místo zvířat jsem hekticky fotila stromy, no jestli jsem blýskla deset živočichů, tak je to fakt hodně. Navíc polovinu počtu tvoří záběry slonů a stáda jelenů sika, které jsem se snažila fotnout ve zdejší oboře. Akorát chudák první laň chytla zásah bleskem přímo do očí, za což se jí ještě jednou omlouvám, opravdu to nebylo schválně.
A pavilón žiraf...?
Mno, bez problému bych tam vydržela koukat minimálně další hodinu, kdyby nás zlí zřízenci nevyháněli domů:o)
***********************************************************
zámek Lešná
Že by návrat ke kořenům?:o)
************************
*********************
Zlín paráda. Rozhodně by stálo jej navštívit v době první republiky, za mohutného rozmachu pana Bati. Nadčasové město, jakému široko daleko není rovno, promyšlená architektura vyzařující duši někoho, kdo se nebál ve své době modernizovat a zároveň i pekelně riskovat. A zdá se, že se šťastnou rukou (tedy pomineme-li události v r.48).
Nejvzpomínanější historkou Zlína se nakonec stalo tamější Tesco. Kromě dvou studentek, které evidentně mířily na párty a které nás požádaly o zakoupení alkoholu, bo jim ještě nebylo 18 let (prý školní oslava 17.listopadu, no u toho bych chtěla být:o), nás zmasakrovala fronta u pokladny, která se nehýbala. Tedy chvilkami ano, ale velice decentním tempem, protože absolvovat zhruba 50m během ¾ hodiny, to už si žádá zápis do Guinessovy knihy rekordů. Mimoto jsme zjistili, že v Tescu Sprite opravdu neprodávají a málem nám (a ne poprvé) během toužebného vyhlížení jakékoliv čerpací stanice došla nafta. Ovšem vrchol večera nastal ještě ve zmíněné frontě, kdy jsme do rodného Česka poslali MMS znázorňující mé duševní rozpoložení z vlekoucího se stání v nudli před pokladnou. Nejen Kay.Tee zkolabovala v záchvatu smíchu: aby se o doručené veselí podělila, koloval její telefon i po přítomných osobách a moje podobizna údajně rozveselila několik osob do stádia jednoho výbuchu smíchu za druhým.
Inu, není nad popularitu.
A podvečerní debata na téma „tvarohový knedlík“, která probíhala v nedorozumění pojmů a dojmů (knedlík z tvarohu či knedlík s tvarohem?:o)
naznačila, že jazyková bariéra mezi Slovenskem, Českem a Valašském i nadále trvá, hahahahaaaaa:o)))))))))))))))
Daja Swito
poblázněná z kouzelných stromů, něžných laní a výškových žiraf
*************************
souboj foťáků, muhehe:o)