Samozřejmě na Vás myslím. A jen co se vzmůžu, začnu sem opět cpát příspěvky. Hektický podzim se řítí do finále, dovolená v čudu... Si to představte, první noc doma se mi zdálo o Radce. Vědomí se asi chystalo na reál, na bezprostřední srážku s blbcem. Ale doposud jsem ji nepotkala, budiž mi to útěchou. Ačkoliv, ticho před bouří... mno.... necháme se překvapit. Každopádně oněch mnoho dní bez její přítomnosti bylo balzámem na dušičku. Samozřejmě Radka se činila i beze mne: „inteligentně“ rozmazala Amikovi podlom vazelínou tak, že ho už má rozšklebený až na živé maso, a stejně „inteligentně“ mu ho toutéž mastí přenesla i na druhou nohu. Pojem „infekce“ jí asi nic neříká.
Naproti tomu můj kůň si ani neutrhnul nohu, ani nevzal roha... Prý shodil jedno dítě, v kroku si vyhodil zadkem. A tvářil se, že on nikdy nic. Nelze mu přes nažrané břicho dotáhnout sedlo a za což jsem obzvláště vděčná, nevyužil faktu, že ohradník fungoval jen 10m od zdroje, dál ani ťuk. Došlo k rozpojení drátů a jelikož nebylo draacete, které si dává tu práci a ohradu kontroluje, nikomu nepřišlo divné, jakože drát rozdělující obě terasy nekope.
Duševně jsem si odpočinula (hurá), fyzicky relativně taky (hahaha), po vánočce s kakaem si mi bude upřímně stýskat. Jsem opravdu připravena na setkání s Radkou?
.... no jasan.... muhehe...:o)
Daja Swito
I když dětem prý do ruky zbraně nepatří.
foto: Fluffyman