Datum: 17.4. 2005
Ahojte moji milí!
Nebojte, nikam jsem se nepřesunula, nenastaly žádné změny, stále jsem věrna Mišákovi a trávíme čas tady v Číně. Jen jsem musela podniknout krátký skok do Hong Kongu, kde mi v pátek bez jakýchkoli problémů (samozřejmě za slušný finanční obnos…) přidělili další půlroční víza do Číny, takže jsem v klidu a šest měsíců nemusím podnikat žádná další vízová dobrodružství.
Podle již zaběhnutého vzoru byl celý můj třídenní výlet dostatečně komplikovaný, a to především faktem, že jsme zkrátka a jednoduše v Číně, takže jenom obdržení letenky do Hong Kongu byla záležitost čtyř dní. Všechny zážitky z téhle země jsou skutečně na knihu, budu si opravdu gratulovat, jestli tu za ten rok totálně neztratím nervy. V rámci ušetření peněz jsem neletěla až do Hong Kongu, ale do Shen Zhenu na jihu Číny, a odtud mě vezl jeden známý mého kamaráda autem na hranice. Pobyla jsem dva a půl dne v Hong Kongu, odtamtud autobusem zpátky do Číny do Guand Zhou a ráno jsem letěla do Urumqi. Cestovat po Číně je za trest, původní dvouhodinová cesta autobusem trvala hodin pět a půl... No, dochvilnost je něco, co se tu holt nepěstuje.
Hong Kong je... No zaručeně VELICE PŘÍJEMNÁ změna po čtyřech měsících strávených v Číně. Opravdu hezké, moderní, čisté, skvěle organizované město, kde všechno funguje. Skoro každý mluví anglicky, když se na něco zeptáte, zpravidla dostanete konkrétní informaci, která je navíc opravdu použitelná (narozdíl od Číny). Prodávají tam pohledy, dopravní systém je absolutně přehledný a není šance se ztratit, protože Hong Kong má opravdu úžasný design. Všechny mrakodrapy jsou kouzelně sladěné a každý je jiný, a za všemi těmi výškovými budovami se klenou vysoké kopce, docela drastický kontrast. Věřím, že na všech těch okolních ostrovech (HK se skládá z 264 ostrovů) je krásná příroda, mají přesně uprostřed centra nádherný park s potůčky, vodopády a vodním ptactvem (tam se mi líbilo nejvíc – já na města moc nejsem), prostě to bylo jako přeskočit 30 let, při přejezdu z Číny.
Mohla bych vám vyprávět své sáhodlouhé storky, jak nám na pokoji kolovaly drogy, jak jsem nemohla najít hostel v Guand Zhou, který měl být na jedné z hlavních ulic a prostě na tom čísle nebyl (přitom se jedná o obrovský barák s 260ti pokoji), i o tom, jak jsem se dohádala s taxikářem, když mě vezl na letiště v Guand Zhou. Také jak jsem se v Urumqi snažila koupit hongkongské dolary a v bance mi prostě řekli, že mi za čínské yuany neprodají HK dolary, protože nejsem Číňanka, takže jsem musela měnit peníze na černém trhu. No prostě Čína je jeden velký román a já doufám, že jednou opravdu dojde na tu knihu, protože všechno, co jsem tady zažila za 4 měsíce, se mi v Evropě nepodařilo prožít za 4 roky.
Třeba dnes ráno jsem šla pěšky do školy, kde učím 10ti leté Číňanky, a cestou kolem velkého supermarketu jsem viděla, jak všichni zaměstnanci ve stejném pracovním oděvu CVIČÍ před supermarketem na takovou příšernou hudbu. Prostě ranní čínská rozcvička.
V rámci zařazení se do společnosti jsme se s Michalem rozhodli připojit k velice populárnímu čínskému sportu, kterým je BADMINTON. Koupili jsme si rakety a chodíme hrávat 3krát týdně ráno v 9 hodin na tzv. Náměstí Lidu, které má opravdu příznačné jméno, jelikož lidé se tu opravdu sdružují, a to během celého dne. Ráno na badminton (kolikrát tam bývá takových 30 párů), odpoledne na pouštění draka (mezi zdejšími mrakodrapy:-) nebo hraní karet, a večer na různá cvičení či tanečky, ať thai- chi anebo tancovaní na čínskou dechovku či tance s bubny. Většinou jde o starší lidi a opravdu je to zážitek je pozorovat.
I práce se opravdu rozběhla, mám 4 skupiny, studenty ve věku od 5ti do 40ti let a fakt mě to baví. Je náročné se na ty hodiny připravovat, ale sama se tím hodně moc učím a někdy se se studenty opravdu nasměji. Ať už je tady jakýkoli systém, tak ti lidi jsou fajn.
Za 14 dní tady proběhne týdenní májový svátek a Michal bude mít volno, takže doufám, že se někam podíváme. Počasí už máme jarní, i když před 10ti dny se nám na pár dní opět vrátila zima, během jednoho dne se ochladilo z 15° C na 2°C, docela šok. Ale momentálně je pěkně, svítí sluníčko a není už ani tolik smogu. Hory kolem Urumqi vypadají z letadla úchvatně, tak doufám, že se brzy vypravíme je trochu prozkoumat.
Přeji vám všem krásné jaro a budu moc ráda, když se ozvete, co u vás nového.
Moc vzpomíná a zdraví
Kami