Asi si vezmu prášek...
Tak tomu říkám nadpis, hahaha, protože vytržením z kontextu získal neuvěřitelné množství výkladů... že by draace na práškách? Že by draace na prášky? Že by draace trápilo automatickou pračku? Že by skandál s tabletkami extáze, které na draace nefungují, protože je proti sračkám tohoto druhu nevysvětlitelně imunní?
Ani jedno, přátele. To je věta Jiřího Korna, koncovka hitu porevolučních let „Tržní Démon“. Dávno zapomenutá šílenost, která nutila lidi vypínat televizi a rádio, a zároveň poukazovala na elastickou přitažlivost češtiny. Ona valná většina tehdejších hitů Jiřího Korna působila, jako by on byl na práškách, ale byl to jeden luxus za druhým. Například Sisyfos... Je třeba poslouchat ty texty, nabité nesmírnou energií, dravostí a zcela novými hudebními prvky, těžce vybočujícími z tehdejší „populární“ hudby bolševika. Docela by mě zajímalo, jestli tyhle fantas-magoras tracky duněly někdy diskotékami. Jakožto usmrkaný fracek jsem bohužel jsem neměla možnost si to zjistit osobně:o)
Jak se draace dostalo k Tržnímu démonovi? Jednoduše. Již druhý den zuřivě pátrá po „Koktejl z třešní“. Protože já ho někde mám, a já ho najdu, a popravdě se mi tahle činnost zamlouvá čím dál víc. Kazet, to jako těch svého času uváděných zkratkou MC, mám zhruba 200ks plus několik originálek, protože já prostě bez hudby nemůžu existovat, a v dobách bez internetu a s železnou oponou se jinak nežli číháním u kazeťáku pochytat písničky nedaly. Co kazeta, to mix, nonstop, bez mezer, sem tam proložený hláškami týkajícími se Majkla. A Tržní démon mne rozsekal. Vzpomínáte? Korn se mříží před ksichtem a jeho halekání „PODNIKÁM, PODNIKÁM, to je ale shon...“
Huuustý.
Daja Swito
těžkej totální výtlem hodný zešílení v návalu haló stavů... muhehe