posedlost s LOST
Tak už nejenom já jsem do toho spadl(a)... a nevydržel(a) post pravidelného TV diváka, těšícího se od dílu k dílu, muhehe...:o)
A tak přivítejme v našich řadách Frosta. Jen by mne zajímalo, jestli se teď ještě dívá na Desmondův příběh s tlačítkem anebo už se spánkově připravuje na vstávání v pět ráno:o)))
A propos, já mám související mánii. Jeden z dílů LOST, odvysílaný minulý týden, končil skvělou skladbou, která atmosféru umocnila víc než skvěle. Důkaz, že hudba nepotřebuje umět jazyky, stačí poslouchat... zbláznila jsem se do té písně, fakt že jo. Další z emocí, která by mne jinak nezasáhla, bez spojitosti s dějem filmu, prostě moment, na který se nezapomíná, který zůstane pevně vryt do šedé kůry mozkové a rozvibruje ji, jakmile zazní jediný tón onoho tracku. Dokonalá scéna, především onen moment, kdy došly baterie – po minutách blaženosti zásah tvrdou realitou. „Svět“ se sluchátky na uši vypadá totiž úplně jinak. Vykresluje obrazy v jiném světle...
A tak jsem se jala shánět verzi s titulky, že ten song chci. A kdo mi výrazně helpnul, kde pátrat? Frost. Takže si užíváme oba, hahaha.
Jestli se ptáte, proč sakra ještě nespím,
tak právě kvůli Delicate od Damien Rice.
Famózní záležitost.
Daja Swito
no konečně jsem zase něčeho fanoušek:o)
A nemůžu si odpustit jeden prosincový screen... muhehe a mlaaask a PLOP:o)))
