Baví mě zaměstnávat mozek, a to výškrabem paměti. Nejednou celý den strávím zuřivým listováním vrstvami kůry mozkové, abych si na „něco“ konkrétního vzpomněla. A musím pyšně konstatovat, že ve většině případů se dílo zadaří a hledané slovo dospěje svého cíle. Přijde mi to úžasné, vyhrabávat prastaré a dávno nepoužívané záznamy. Např. vzpomenout si na nějaký song, a vydedukovat, na které kazetě asi bude nahraný...
Leč na Bludičku jsem si vzpomenout nedokázala, nejspíš jsem nebyla až tak pilný divák. Připomněla mi ji Rafi, když zmínila oblíbené animované seriály z dětství, a rozpovídala se o nezapomenutelné čarodějnici Edně-Bedně, která dozajista utkvěla v paměti každému dítku zhruba před uhm vícero lety. Vyslovit přede mnou „Bludička“, nejspíše mě nic netrkne, ale Edna-Bedna je pravým opakem. Edna výborná! A protože hlava nezabírala, uchýlila jsem se k osvědčenému doporučení „to vygugluj, ne?“
A tak jsem guglovala. A vysmáto. Co mě však porazilo, s odstupem let... Samozřejmě že víla Mavis. Jakožto spratek-divák Magionu a Vegy jsem západní formu víly neznala: tedy něžné světélkující létající stvořeníčko s motýlími křídly a kouzelnou hůlčičkou, a tudíž mi vtip v podobě Mavis nedocvaknul. Otylá víla... Hodně otylá víla... no comment. Ještě teď mě bolí bránice od smíchu.
draace
Dabing Oldřicha Kaisera famózní.
A „pejsek“ Moog ... uááááh... Tvůrci nejspíš hulili. A ne málo:o)
.
.