Popík nejpopíkovatější… Moje nejstarší vzpomínka na hlídání rádia. Abych jakože nepřišla o jediné vysílání tohoto songu. Zní to nejspíš absurdně, ale tehdy (cca rok 1990) nebyl internet, nebylo stahování MP3, nebylo nic ani v obchodech s hudbou. Prodávaly se bulharské LP desky a pirátské polské MC (navíc v omezeném výběru), jinak nic. Jediný způsob, tak frčet oblíbenou písničku, bylo čekat u rádia a nahrávat, na kazety. A kdo neměl kazeťák s rádiem či s kabelem do rádia, tak musel nahrávat přes mikrofon (já). A představte si to peklo, když jakožto harant stojíte na židli, v ručičkách pětikilový kazeťák nacpaný do repráku rádia, a ani nedutáte, protože mikrofon pobírá nejen nahrávaný song, ale i zvuky okolo. No a do kuchyně vejde rodič a práskne dveřmi a akci „hlídáme a nahráváme“ si můžete vesele zopakovat.
Krásné vzpomínky. Pár těchto perel mám dodnes schovaných (třeba Enjoy the silence se štěkáním sestřenčiných štěňátek:o) „I promised myself“ od Nicka Kamena zbožňuji. Ta tíha kazeťáku a absolutní nadšení, když ji v rádiu zahráli, vyskočení od stolu po zaznění prvního tónu a napětí, jestli to pustí celé... Kůůůl. Dnešní emaři by se potrhali smíchy.
Neměla jsem páru, že existuje tolik cover verzí (na YouTube.com ji je tuším min. pět). Od Death or Alive budiž, ale ty ostatní už jsou sračky, a nejsračkovitější z nejsračkovitějších je od A-TEENS. Notabene jejich plytce odporná video verze (bleeeeee). Jděte se vycpat, s takovými covery; když už neumíte produkovat vlastní, tak nemrvte cizí.
draace
Nick Kamen – no kráááááásnej...
Ověřeno zpětně. Muhehe:o)