Divné věci se mi dějí i v květnu. Ráno se proberu (probuzení totiž není ten správný výraz, protože jsem potřebovala notných pár minut k uvědomění si, kdo jsem, proč tu jsem, kde to jsem a že ti Depešáci promísení s Linkin Park (zvracímeeeee… víííííc:o)) nejsou nejapný fór, nýbrž budící mobil a budící Evropa2. Předháněli se v hlasitosti, a k iluzi dokonalosti už opravdu chybělo jen bučení krávy a zuřivě se rvoucí kuny.
Jo, kuny… Fakt, že do jejich jména přidávám „d“, není zvrhlým projevem vulgarity, nýbrž potlačovaná zuřivost. Pod těmi bestiemi se totiž spát nedá. Když nedupou, tak drápou. Když nedrápou, tak se rvou, a když se nervou (což je takový kravál, který mě z tvrdého spánku hodí do pozoru, načež se rozštěkají všichni psi v baráku), tak pro změnu dupou. Občas nějaká z nich v podkroví zaleze někam, odkud se vzápětí nemůže dostat a já musím několik hodin poslouchat, jak svou situaci složitě řeší. No ještěže kuny netrpí samomluvou, protože to bych asi měla ve stropě prostřílené díry.
Zpět k divným věcem. Na obou prackách se mi udělaly bolestivé puchýře, těsně pod prostředníčkem. Dejme tomu, že v místech, kde jsou mozoly normální. Ovšem položme si otázku, kde jsem si je uhnala. Sezení v autě? Prohlídka kláštera za hlasitého doprovodu nadzvukové rychlosti stíhaček, protože kousek od památky probíhala letecká show? Návštěvy restaurace? Prohlídka parku? Nebo snad až během spánku?
Puchýře po napnutí kůže ruply a vylila se tekutina. Au. Vybavily se mi vidle a kopáč, ve výběhu. Dejme tomu. Ale co ta prodleva? Sračky jsme přece s Nikčou kopaly v sobotu odpoledne. Buď se jedná o jeden z projevů detoxikace ohledně pátečního jelena, nebo má tělesná schránka existuje v jiném čase a prostoru. Muhehe.
draace
Včera jsem byla společensky znemožněna staletým fórem s židlí.
Ale vše OK, hlavu kupodivu rozbitou nemám.