Úsměvné téma, není-liž pravda. A když už jsem zmínila „pravdu“, tak pravda je taková, že volby dopadly dobře. Naštěstí, ač pouze relativně dobře, pár stovek hlasů navíc by přece jen vedlo k „lepšímu“ výsledku...
V porovnání se všemi druhy voleb, kterými jsem prošla (od volby předsedy třídy až po parlamentní, senátní, komunální, opakované... EU apod.), měly tyhle konkrétní výjimečný nádech: nemohla jsem se jich dočkat. V mém životě premiérový akt, týkající se voleb. Doposud to vždy bylo tak, že člověk tam šel, aby splnil svou občanskou povinnost, bez emocí, bez vzrušení.
Letos nikoliv. Letos jsem nemohla dospat, až konečně půjdu dát svůj hlas, v davu podobně na nynější vládu nasr*ných lidí. Ani nepotřebuji být stoupencem anebo pouhým fanouškem konkrétní politické strany: bohatě stačí vědět, KOHO ve vládě NECHCI, čehož se dosáhne i tím, že hlas je darován nejsilnější opoziční straně... I takhle vypadá demokracie.
Naprosto výstižně se vyjádřil můj tatínek (cituji):“Sice mne serou, ale ten hlas jim dám.“
Modrá je dobrá, pravil by cynik, a nám nezbývá než doufat, že se to v kladném slova smyslu promítne i do života obyčejného člověka. Nechme se překvapit.
Daja Swito
spokojený občas na dobu určitou
Tato fotografie byla pořízena na jedné z květnových trance akcí a plně vyjadřuje názor redakce.