Ráno mě zmlátily kroupy…
A prý bude hůř. Přípravy na počasí srovnatelné s loňským Kyrillem nic moc veselé: zásoba dřeva, protože bez činnosti výměníku bude zzzzima. Elektrika momentálně jde, ale čtyřhodinový výpadek v dopoledních hodinách naznačuje, že bude jistější se předzásobit svíčkami, baterkami a především již zmíněným teplem. A utěsnit vikýře. Loňská vzpomínka na chvíle, kdy jsem v běsnícím živlu ucpávala tok deště Finovo stájovou termodekou, aby se do střechy nelily litry vody… Hřmělo a blýskalo tak intenzivně, že nebylo třeba baterky.
No a můj „úžas“, při pohledu na strom, který padl kousek od místa, kde noc trávil můj kůň – no comment. On si vybral sice šikovné závětří, ale kde je závětří, tam jsou i stromy. Dilema „co s nimi?“ jsme rozhodli ve prospěch stáje, přestože plechová střecha ve mně kdovíjakou důvěru nebudí. Další noc, kdy se bude velice špatně spát, v obavě o zvířata. No aspoň že Klárce už je lépe.
Ranní rozhodování „jít-nejít jezdit" jsme s Kibickou rozhodly ještě před příchodem ke koním. Děkuji tímto své lenosti, protože to, co se vzápětí přiřítilo, bych klidně přirovnala k Nicotě v Nekonečném příběhu. Temno, hřmění… (v únoru!), a když blesk řachnul kousek od nás, tak se herky houfně vyflajzly na odhánění Fina od jeho snídaně a vzaly roha. Nestačila jsem ani otevřít hubu, protože mi ji ucpaly kroupy, takže jsem z hromady sena strhla plachtu a s Kibickou jsme přidřeply k zemi, aby nás ty svině kroupy neutloukly. Bych sakra nevěřila, jak to kroupou bolí, hlavně boltce uší – au, au, au. Smršť nám kradla plachtu, ale přiduply jsme ji vahou vlastních těl a držely zubty nehty. Tak jako odvážila jsem se vystrčit hlavu, ale koně jsem stejně neviděla, protože skrz bílou stěnu krup nebylo vidět víc než na deset metrů. A hřmělo a blýskalo a lilo a kroupilo… a my se tlemily. Vyhihňané podplachtoví. Kroupy za krkem, mokro i v kalhotkách, ale vysmáto.
A koně? Fakt nejsou blbí. Utíkali nahoru a doleva, kde byli křovořadím chráněni před bočním útokem krup, a když přestalo hřmít, přiběhli a počali se okamžitě hádat, čí je která hromada sena. Přes cestu z výběhu ležel kus stromu, tak snad už žádný nepřibude. Jinak nevím, kudy herky povedeme do stáje:o)
draace
Je tenhle přechod zimy do jara opravdu nutný?
A co na to Jan Tleskač?