Je to cca týden, kdy jsem si během kontroly myšína uvědomila jarní cvrlikání sýkorek. Sýkorka patří mezi mé oblíbené ptactvo, protože obsahuje žluté zabarvení a pípáním přivolává jaro. Pár metrů od myšína mají sýkorky krmítko, takže jejich závislost na slunečnicových semenech je nepřehlédnutelná. Pravda, v půlce ledna si položíte otázku, jestli už i ty sýkorky nehulí, ale na druhou stranu, ve vzduchu to jaro cítit bylo, co si budeme namlouvat. To se pak nemůžete hajtrám divit, že si zapíchávají hřebíky do kopyt, lítajíce jako pošuci, a dokonce jsem přistihla trávu, jak vyčumuje z hlíny.
Dnes ráno jsem odmítala opustit svou rozbordelenou postel, bo jsem čula zradu. A taky že jo. Sýkorky držely hubu… Mrzlo.
Zároveň nemohu opominout noc plnou divokých snů (kam se hrabe Maxipes Fík). Vrcholem té změti totálních krávovin bylo, když můj téměř dva měsíce hladový had počal ve snu zuřivě snášet vajíčka, která byla stejně barevná jako ta modrožlutá žárovka, kterou jsem dostala od Kay k narozkám, poté se mu odloupl ocas a z něho se také „narodila“ mláďata, takže v terárku byli nejméně tři hladoví hadi plus dvě vejce, čili zvýšení mé depky, že není čím je nakrmit. V myšíně jsou už jen čtyři zástupci myšího plemene, kteří by potřebovali jaro víc než kdy jindy, protože jinak budou rodičovské povinnosti ignorovat dál. Takže milé sýkorky – koukejte zpívat !!!
draace
Proč hadi nežerou granule?
Pátá myš je březí. Že by… jaro?