Takže jakým byl rok 2007 pro draace? Jednoduchá odpověď: sedmičkovým. A pokud je sedmička opravdu číslem šťastným, tak to platí i v případě shrnutí letoška. Čas drze a nezastavitelně letěl, ale nestydím se přiznat, že vesměs jsem se cítila „šťastná“ nebo aspoň „spokojená“, což je de facto jakási mírná verze „šťastná“:o)
Rok 2007 byl rokem nestíhacím, ale v nejlepším slova smyslu. Kvůli hektickému nestíhání jsem leccos notně šidila, především kulturní vyžití: kino (nepopsatelně málo), koncerty i divadlo (jednou). Abych své nestíhání efektivně znásobila, založila jsem vlastní blog i kůňovi, čímž jsem si poněkud podrazila své vlastní nohy. Ač se mělo jednat o prostoduchou recesi, Kůňův online i-Hahaaa deníček návštěvností značně předčil nejen mé očekávání, ale především můj osobní blog, a mě uvrhnul do krutých želez nutnosti dřepět u PC a plodit. Kdo nikdy netvořil schizofrenní formou, ten nepochopí; prvních pár týdnů bylo docela drsných, protože jsem trpěla tendencemi na otázky odpovídat v mužském rodě a věty ukončovat výrazem „i-hahaaaaa“. Nejednou jsem se ráno bála podívat se do zrcadla, jestli už nevypadám jako kůň, a ještě pikantnějšími byly situace, kdy jsem byla seznamována s náruživými čtenáři Kůňova deníčku, jež se zpravidla tázali „tak to vy jste služka?“, na což jsem já musela logicky odpovědět „ano“. Smetanu a slávu samozřejmě slíznul Pan Kůň, jak jinak.
Co se týče mého nadšení „psát“, i zde jsem ve své píli nepolevila. Kromě několika nabídek publikovat v oficiálních tiskovinách, jsem se konečně dokopala tuto řeholi studovat, u profesionálky. Momentálně se snažně prokousávám tématy žurnalistickými, zuby nehty se snažící, aby se v mých pracích neobjevovali „pořád jenom koně“, a s nejtěžší překážkou intenzivně bojuji neustále: jakýmsi nepochopitelným důvodem mi ze všeho, co napíšu, vyleze příspěvek do blogu (což na získání certifikátu jaksi nestačí). A abych toho času měla ještě méně, čeká mě blog třetí – o Bobánkovi. Práci mi brzdí pouze a jen dilema týkající se image blogu, protože v tomto případě bych docela ráda vrhla v éter podobu „profi“, bez příšerného barevného pozadí a s možností kvalitnějšího vkládání fotek. Doufejme, že urputný boj s html dopadne alespoň nerozhodně, když už ne v můj prospěch, jinak bude Bobánek na vhození do spárů čtenářů čekat další rok.
Čím byl rok 2007 bohatým? Srážkami s blbci. Oprava: s debily. Letošní rok byl opravdu ve znamení srážek s debily. Záhadným způsobem se mi dařilo křížit cestu jedincům, kteří si ani tu kolonku „debil“ nezaslouží (s jedním Vás mileráda seznámím v nejbližších dnech); proto si važme každého „nedebila“, se kterým máme tu čest.
A v samotném finále mého bilancování se pochválím, za ZZVJ. Tohle bych do sebe neřekla ještě v říjnu, a setsakra se budu snažit tu licenci prubnout naostro. Mám na to neadekvátně šibeniční lhůtu, vypracovat se k výkonu, na který je třeba několik let. A předsevzetí, do nového roku?
NEMRHAT ČASEM :o)))
Daja Swito
a její druhé silvestrovské kydy.
Možná z toho fakt bude tradice, muhehe:o)
