S kým jsem to vlastně mluvila?
Na Evropě2 se vrátili ke starým dobrým Mrázkům – ústřednám. Pro ty netušící: Patrik Hezucký, předstírající totožnost jakéhosi Mrázka z ústředny, volával nic netušícím občanům i firmám, a pokaždé se něčeho dožadoval, vždy v souvislosti s tématem. Mezi nejzdařilejší rozhodně patří žádost o poskytnutí receptu na svíčkovou od slečny, která uspokojuje zákazníky sexem po telefonu či rozhovor s nahluchlým obyvatelem soukromého bytu. Především jedincům v zaměstnaneckém poměru nejednou trvalo, než jim docvaklo, že jde o vtip.
Proč zmiňuji Mrázka? Vzpomněla jsem si, že před lety mi také někdo „takhle“ telefonoval. Mrázek to 100% nebyl, ale vůbec bych se nedivila, kdyby dialog na téma „chov myší“ onehdy zazněl éterem nějakého veselého rádia. Moje telefonní číslo tehdy viselo v nabídce prodeje drobných hlodavců, měla jsem poměrně přemyšíno a potřebovala jsem se větší části zvířátek zbavit dřív, než jim budou obytné bedny malé.
Detaily rozhovoru zpětně horko těžko z mozku vyšťourám, ale v hlavě mi utkvěla zásadní část dialogu:“A Vy ty myši pěstujete?“ Moje odpověď zněla jasně:“Nepěstuju... já je chovám“. Další dotazy byly rádoby zvídavé:“A je to složité, chovat myši?“ A také co žerou... „A jak vlastně ty myši chováte?“ A tady už jsem čula zradu, ale zachovala jsem se totožně jako všichni ti, kteří v rámci práce zvedli telefon pošahanému Mrázkovi: takže slušně a uctivě. Již notně váhajíce, jestli to dotyčný myslí vážně, jsem počala tónem učitelky v první třídě vysvětlovat „no na to potřebujete mít samečka a samičku, a nastěhovat je k sobě a pak...“
Nepamatuji si, jak přesně byl hovor ukončen. Vím, že to bylo ze strany volajícího, a že mě o podrobnostech ohledně chovu myší rozkecat nenechal. Vzpomínka na tento telefonát se mi vybalila v jiné souvislosti: jakási paní telefonovala na pevnou linku mých rodičů, jestli prý nechci vrh morčat, že jich mají moc. Prý zkrmit hadovi. Nezbývá než si oddechnout, že do mého hada se morče naštěstí nevejde...
Daja Swito
Dost možná rádiová hvězda.
Hujahááá:o)