Ano, máme je za sebou: zima se neodvratitelně blíží. Jaký to požitek, zachrchlat si po ránu jako tuberák, a po vydupání kopce sípat „kruci, proč s sebou nemám foťááák??“, protože jinovatkový odér během svítání je jedním z kouzel, které většinu lidí z časových důvodů míjí.
Prozatím se mi daří bojovat s prodlužující se tmou: pravda, do práce se mi přesně na sedmou přicházet nedaří, ale pořád lepší, než chudáčky koníčky obsluhovat naslepo. Zrovna dneska jsem sundala víko kýble a civěla na mě myš. Vypadala, že ji má přítomnost nesmírně obtěžuje, a já zjistila, že v horní části plastového umělohmotného kyblíku je vykousaná díra. No když už myši rychtují i umělou hmotu, tak nás asi opravdu čeká krutá zima.
Když už jsem nakousla myši, zmíním i rodinku rejsků, jejichž fotku jsem zde nedávno prezentovala. Už jsou velcí, tři chlupaté kuličky, a s ohledem na velikost mám nejapný pocit, že to nejsou rejsci. Takže dodatečně opravuji na „hraboš“, přestože za pravdivost této informace neručím, neb po zvednutí napajedla hlodavci nelenili a udělali bác (kecám: bylo to "frrrr":o), tudíž na bližší identifikaci nebyl čas. Mají zhruba 14 dní na opuštění rodného hnízda, pak už fakt to napajedlo budu potřebovat.
Sláva podzimu. Resp. sláva babímu létu. Má nejmilejší část roku se nezadržitelně blíží. Pějme písně pro radost… lalala….
Daja Swito
Podzimně naladěná.
Anebo baboletně? Muhehe…:o)