Poučka třetí: zadarmo ani kuře nehrabe
Naivní představy „třeba nám dají pár tatranek“ předem vypusťte z hlavy. Ano, řeč bude o sponzorech. Žijeme ve městě s pár tisíc obyvatel. Vyjma mého zaměstnavatele, který nevědomky zasponzoroval slušný balík potištěných papírů a dalších kancelářských potřeb, jsme si tradičně neškrtli (o čase věnovaném Hubertu v pracovní době se raději nezmiňuji; stokrát to můžu mít připravené z domova, ovšem bez vzájemně kompatibilních počítačů se nechytám). Naproti tomu osoby a společnosti, které z Vaší existence budou mít maximálně dobrý pocit, tedy faktický užitek žádný, se neštítí udělat radost lidem i dětem od koní. Ať už je to zástupce světově proslulé americké firmy FARNAM anebo živnostník, který vyndá z peněženky drobné v podobě dvou bankovek hodnoty dvou a více cifer, spolu s větou „to je dobrý, já žádný papír do daní nechci“. Nejvíce věcných darů paradoxně přijelo ze stověžaté Prahy a z nejvzdálenějšího kouta Moravy: z místních zdrojů nic. Jediný hřejivý pocit z letošního roku: děti opravdu neodešly s prázdnou, a to prosím ani jedno. Kdybych měla sečíst nominální hodnotu veškerých věcných darů, náklady by nám nepokryl ani celkový příjem ze startovného, a ještě zbyly ceny minimálně na jedny hry s koňmi pro děti. A když se připočtou i rady získané v diskuzi na EQ, vyleze pouze finální spokojenost:o)
Poučka čtvrtá: větru, dešti a blbcům neporučíš
Počasí... Počasí zahrnuje hnedle dva druhy zkázy: zaprvé nízká návštěvnost v případě, že rozpočet je přizpůsoben návštěvnosti vysoké. Pak máte dva týdny třikrát denně k jídlu guláš, zbytek roku požíráte párky a pijete levnou limonádu... Budiž. Stužky se nechají předělat na rok příští (při troše snahy), ale těch šest týdnů fyzické dřiny, odříkání a neplaceného volna na úkor živobytí už dovede řádně rozlítostnit.
Zadruhé vysoká návštěvnost, pakliže je stanoven maximální počet koní, tedy tak, jak tomu bohužel bylo letos. Proč je na pozvánce velkými písmeny psáno „PROSÍME O POTVRZENÍ ÚČASTI Z KAPACITNÍCH DŮVODŮ PŘEDEM“? Aby všichni tajemně mlčeli, abych já ve snaze mít alespoň pokryté náklady tři dny před akcí rozeslala SMS dalším potencionálním zájemcům, a aby ve finále přijeli VŠICHNI. Okamžitě se dvojnásobně natáhnou prodlevy, protože dva organizátoři se rozčtvrtit nedokáží a ten třetí minutu před zahájením shání sedlo, neb zjistil, že mu jedno chybí. Proč jsem vstávala o tři hodiny dříve než ostatní, když stejně organizace klekla pochybením kohosi jiného? Proč jsem všechno puntičkářsky plánovala do posledního detailu? Proč jsem to zrovna já, kdo si po necelé hodině čekání na třetího pořadatele vyslechne nevrlé „no to se dalo čekat... Hlavně že nás naháněli, ať jsme tu včas...“
Kdo pozvané hosty naháněl? Hádejte. Kromě sedla daná osoba potřebovala půjčit i otěže, a to už měla být půl hodiny na slavnostním zahájení.
Poučka pátá: pro dobrotu na žebrotu
Nikdy se nesnažte vyhovět všem způsobem, že na sebe hodíte vícero funkcí, které se vzájemně kříží. Jednak zapomenete polovinu z toho, co je nutné udělat, a zdi oblepené desítkami žlutých upomínacích papírků Vám nepomůžou (nemluvě o tom, že akorát tak propadnete definitivnímu záchvatu paniky a chaosu v otázce, co dřív). Stačí nepatrné nedorozumění Vás a pověřené osoby ohledně předem daného místa: honem, honem svěříte svého koně do rukou akčně neprověřeného jedince, honem najít Evču, která koně podržet umí, a honem sebrat kameru, protože oni už skáčou... Výsledek? Uběhnou dvě minuty a Váš kůň, který s čerstvě zahojeným zášlapem skákat vůbec nemá, proletí kalupem pod davem lidí, posléze i mezi koňmi a v dostihovém tempu kosí jeden skok za druhým ve snaze být první. Situace hodná infarktu a věčné otázky „muselo se tohle stát?“ Nehledě na fakt, že se Vás půl dne všichni vyptávají, kdeže Vás to „ten divokej koníček“ vyklopil a jestli jste v pořádku...:o)
Poučka šestá: intenzivnější příprava vede vždy k nevalnému výsledku
Mým krédem bývá vytvořit netradiční akci, která bude alespoň trošku vystrkovat růžky ze zaběhnutých a pevně stanovených šablon. Takže u nás místo chytání lišky pořádáme Hon na Lva, což je mnohem větší bžunda: letos účastníci pátrali hnedle po třech exemplářích tohoto „typicky českého“ zvířete, z nichž jeden z nich dlouho předlouho číhal usazen mezi kotníky kameramana... Úloha kameramana je totiž nevděčná, protože skrz sklo čočky vystavujete svou osobu rozmanitým bolestivým střetům a kvůli dobrému záběru překonáváte v ouzkých jezdeckých botách a saku horší terén než sami koně; ale fakt, že se všichni od pohledu do kamery odvrací, občas přinese své ovoce. Lev na odhalení čekal dlouho, předlouho...:o)
Jednou z mých posedlostí je vymýšlení soutěží. V rámci našeho Huberta jezdci a koně absolvovali ledacos, třeba rychlostní test „do Hospody na panáka a zpět“, a výrazy jejich obličejů po zjištění, že ve skleničce není alkohol, nýbrž odporně kyselá tekutina....:o))) Do Hospody se jelo přímo a rychle nejkratší cestou, z hospody už museli stanoveným slalomem, jakože jsou podnapilí. Oblíbenou zábavou bývá přenášení blbotvarů v sedle koně (deštníky, balónky, šustící tašky apod.), děti měří síly ve volbě, kdy se snaží se svým koníkem v limitu překonat co nejvíce zákeřných míst bodovaných dle Bubákovy stupnice. Takové vlající fáborky, staré pneumatiky, plachty anebo natřené dveře na zemi klání nejmenších zpestří a také ukáže, do jaké míry zvíře svého jezdce respektuje.
Letos měli jezdci vykrádat banku. Po odstartování nasadit škrabošku, projet skrz kavalety, po barevných dveřích a pravotočivou uličkou až ke vstupu do Banky. Otevřít si (rozhrnutím závěsu), vjet do banky, uchopit pytel s význačným obrázkem „€“ (původně tam byl z komiksu obšlehlý dolar, ale nejsme v Americe, že ano), naházet do něho několik balíků rádoby bankovek, opustit banku, zavřít (opět závěs), schovat kořist do připraveného barelu s tím, že pokud lup upadne mimo, lupič vyfasuje trestné vteřiny, a přes slalom a balónky honem do cíle. Zhruba minut a půl pro každého závodníka. Ale ve více než třiceti koních??? Horko těžko. A aby to nebylo málo, fučel vítr, který samovolně otevíral vchod do Banky natolik úspěšně, že jej nebylo možné vůbec používat, a jezdci museli k penězům přes fáborky. Časová tíseň ze soutěže vystřihla i škrabošku a házení peněz do pytle, což mi bylo obzvláště líto: peníze a škrabošky jsem vyráběla do pozdních nočních hodin, a zcela zbytečně:o(
Skoků chtiví účastníci sice poměřili síly ve volbě parkurové, ale v lehce stísněných podmínkách se bohužel žádné zázraky vykouzlit nedaly.
