Hlášky BlizsihoPruzkuma, které nás spolu s Kay rozbourávaly, byly okamžitě evidovány do mobilu, ovšem věta, kterou dnes před polednem pronesl Oggy, by zasloužila zvěčnění kamerou. Představte si počet lidí 13, nacházejících se v kuchyni anebo na chodbě anebo veprostřed, neboť nefrekventovanějším místem bývá právě přechod mezi místnostmi. Docela husto, u dveří, skoro až nával, neb typickou lidskou vlastností jest vystavit svou osobu právě tam, kde nejvíce překáží. Oggy postával opodál, sledujíce se zájmem chumel, změť a chaos osob u dveří, kde si všichni překáželi tak, že by to ani trapný americký film neztvárnil lépe. A tak rozšafně pravil cosi v tom smyslu... „vždyť já stojím špatně... já se musím postavit taky tak, abych stál taky tak „dobře“...
A šup ke dveřím. Napohled nevinná věta, ale plná takové dávky jemně kousavého sarkasmu, která mne poslala do kolen. Věčná škoda, že s ohledem na mé mozkové výpadky nedokážu lépe vykreslit situaci... uááááááááááááh... Protože to byl prostě herecký Moment se vším všudy:o)
Daja Swito
...u-na-ve-na...