Mno, začala jsem sladit. Hodně moc sladit. Minulý týden jsem se konsternovaně hodila do klídku, denně piju kafe (ano, zrak Vás nešálí: draace OPRAVDU pije kafe) a bez ostychu a bez cavyků do všeho přimíchávám cukr a med, v neúměrném množství. Samozřejmě si nepřipouštím, že počínající závislost na kafi je ve skutečnosti neutuchající touha po sladkém, a že se to zákonitě musí někde negativně projevit...
Co extrémně sladím, uklidnila jsem se. Nemám výbuchy vzteku, když mi zaparkovaný kamion zboří ohrazení jízdárny, nevzrušuje mne zjištění, že Jana při svých neobvyklých technikách výcviku koní a jezdců oddělala další kavaletu, nemám tendence krvelačně házet do řeky děti ze sídliště, které z nudy skáčou po kladinách a rozlamují lavičku. Důchodkyně venčící své vořechy v prostorách jízdárny ignoruji už dávno, od nápadu položit jim do zahrádky vedle pečovatelského domu pár koňských koblih anebo jim navrátit psí exkrementy jsem upustila už dávno, přece jenom ne všechny babky prudí... a já jsem ta hodná holka, že ano.
Prostě mám období fyzické aktivity a duševní melancholie, což je příjemné a pro tělo jistě přínosné. Tedy jak v čem. Pravý test psychické vyrovnanosti se projeví v momentě, kdy se postavím na nikdy nelžoucí digitální váhu...:o)
Daja Swito
Swit, sweet a sweetie...:o)